Ende neznamená koniec
„Bylo by jistě nanejvýš záslušné, kdyby se jednou některý osvícený duch podjal úkolu sepsat zeměpis jednotlivých realit,“ píše vo svojej knihe Vězení svobody Michael Ende. Taký osvietený duch sa našiel. V ňom samom. Michaela Endeho pozná každý. Aj ten, kto vôbec netuší, kto to je. Michael Ende je spisovateľ, ktorý napísal Nekonečný príbeh, svojho času niekoľkokrát sfilmovaný. Ak sa vám film páčil, musím vám povedať, že kniha je ešte viacnásobne kvalitnejšia. Harry Potter za ňou zaostáva o niekoľko čarodejníckych líg. Okrem Neverendingustory napísal aj Hodinový kvet čiže Dievčatko Momo. Aj ten bol sfilmovaný (zdarnejšie), aj tá kniha je krásna. Možno ešte krajšia ako Príbeh.
Ale Ende je aj autorom próz pre dospelých. A jedna z nich vychádza po rokoch už druhýkrát – Vězení svobody. Je to kolekcia ôsmich próz, poviedok alebo malých noviel. Každá je iná a všetky majú niečo spoločné. Je to hra paradoxov, prekvapivá pointa, magický dej, ktorý vás vtiahne, akoby to boli najnovšie správy z majstrovstiev sveta. Lenže toto sú majstrovstvá v imaginácii. Všetky prózy sú vystavané na podobnom pôdoryse: je to geometria času a zároveň čas geometrického priestoru. Ende podľa vzoru svojho miláčika Borgesa vchádza do katakomb času, akoby to bola nejaká budova a pri skúmaní priestoru mu splývajú časové úseky a metrické miery.
Otváracia poviedka Dlouhé cesty cíl rozpráva príbeh mladého dediča, jedného z najbohatších mladíkov na zemeguli, ktorý sa zaľúbi do obrazu maliara Isidoria Messiúa. (Michael Ende bol synom nemeckého surrealistického maliara Edgara 
Endeho, takže k výtvarnému umeniu mal blízko aj rodinne.) Tématika vstúpenia do obrazu je už ošúchaná, ale Ende našiel aj v týchto rekvizitách nové polohy.
Kolonáda Borromea Colmiho je výsledkom dlhoročného žitia Endeho v Taliansku. Nemecká pedantéria a racionalita sa nechala oplodniť južanským temperamentom a zmyslom pre iracionálno:
„V Itálii působí víc jak třicet tisíc úředně registrovaných a ověřených kouzelníků. Jaká to země! Jací lidé!“ zvolá rozprávač, ale už nie tejto poviedky, lež prózy Přiznávam, je trochu malý. Vychádza z pôvabného paradoxu, že ideálne auto našej éry je také, ktoré je zvnútra natoľko priestranné, aby sa doň zmestilo celé bývanie aj s príslušenstvom, a zvonka natoľko malé, aby mohlo všade zaparkovať (najlepšie bude, keď bude mať vlastnú garáž vstavanú v sebe).
Mysteriózny Dům na periférii je, naopak, spomienkou na nemeckú traumu – fašistickú minulosť. Budova, ktorá má iba vonkajšok, a nijaký vnútorný obsah, je paralelou na minulosť, ktorú chcú mnohí vytesniť, akoby neexistovala. Táto, ale aj iné prózy, pripomínajú obrazy a grafiky M. C. Eschera, tie vizuálne paradoxy, ktoré navonok pôsobia realisticky, ale pri bližšom pohľade sa ukáže, že je to vlastne nezmysel. Ende preniká aj do vonkajšej reality s týmto poznaním.
V próze Katakomby Misraimu podáva obraz existencie Tieňov, ľudí, ktorí stratili nielen svoj tretí rozmer, ale aj zmysel svojho života. Je to akýsi názvuk Matrixu, pravda, podaný menej akčným a oveľa básnickejším jazykom starých podobenstiev či alchymistických textov.
Próza Ze zápisků světoběžníka snů Maxe Muta pripomína úryvok vytrhnutý z nedokončeného (či nezačatého?) kódexu alebo cestopisu. Hlavný hrdina je cestovateľ, ale nie v geografickej realite, lež v realite snov a predstáv. Odmieta dosiahnutie cieľa, jeho cieľom je permanentné krúženie a vzďaľovanie sa od cieľa.
Vězení svobody je najfilozofickejšou prózou tejto knihy. Ende bol inšpirovaný antropozofiou Rudolfa Steinera. Tu sa však filozofické vývody podávajú básnickým, imaginotvorným spôsobom. Je to pôsobivé podobenstvo o mužovi, ktorý sa dostane do prostredia, v ktorom je obkolesený množstvom dvier, z ktorých si nedokáže vybrať. Prichádza k názoru, že „je v podstatě jedno, zda člověk volí mezi bezpočtem možností neznámého druhu či jen mezi dvěma.“ Podobná veta zaznela už v próze o dome, ktorý nemal vnútro: „Stačilo zavřít jedny z dveří, aby byly zamknuté všechny.“ Túto poviedku označuje podnázvom Příběh z Tisíce a jedenácté noci. Je v tom nielen zámerný odkaz na obrazotvornosť Tisíc a jednej noci, ale aj číselná symbolika – číslo 111 je v arabskej tradícii číslom bláznov.
Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest je mystifikačnou biografiou neexistujúcej postavy, ktorá mení mená (ako maliar Friedensreich Hundertwasser), až sa nakoniec stane bezmenným Ukazovateľom cesty pre iných.
Kniha ôsmich poviedok Michaela Endeho končí poslednou vetou: „A tím také končí tento příběh.“ Ende znamená v nemčine koniec, ale Ende je symbolom príbehov, ktoré sa nikdy nekončia.
Čitáty:
„ Délka cesty je v opačném proporcionálním vztahu k přání dosáhnout cíle.“
„Bůh to dobře zařídil, kdy ž všechna ona zaslíbení, která lidskému pokoleníé za dávných časů učinil, nikdy nesplnil.“
„Muži jsou proti ženským slzám tak bezmocní proto, že je v naprosté neznalosti jejich skutečného významu stavějí na roveň svým vlastním slzám.“
„Kdo chce přesvědčivě lhát, musí znát také pravdu.“
„Pokud to někdy se mnou vážně dojde tak daleko, že budu vůbec věřit na lásku, pak spolknu libru strychninu, střelím si kulku do pusy a ještě skočím z vysoké věže, kdybych probůh náhodou minul.“
„Opravdoví mistři mezi zloději uměleckých díl, to ví každý, se najdou odjakživa v Itálii, a smetánka mezi mistry, čož je rovněž známo, v Neapoli.“
„Kdo si říká Brown, se ve skutečnosti jmenuje vždycky jinak a snad neexistuje vůbec nikdo, kto se opravdu Brown jmenuje.“
„Navždy se zříkám klamu svobodné vůle, neboť jest to had, jenž sám sebe požírá.“
„Dokonalá volnost je dokonalou nesvobodou.“
„Jsou lidé, kteří se v tomto světě cítí jako cizinci, aniž sami vědí proč.“
„Tento svět existuje, jistě, vězí pod vnější skutečností jako lesklý kaštan ukrytý v ostnaté slupce.“
„V účetních knihách se nic neztratí.“
„Umělec nesmí věrit na zázraky, jinak neumí žádné udělat.“
„Jsou jen dobří a špatní lháři, a opravdový umělec, to musí být sedmilhář.“
„Náhodou jsme se octli na tomhle světě a náhodou z něj znovu odejdeme. Mezitím máme čas na trochu toho kejklířství.“
„Nevědoucí si dělají iluze, vědopucí dělají iluze pro druhé.“
„Zradil a zaprodal svou nejvnitřnější víru v zázrak. To byl hřích proti řádu oné říše, který mu nemohl být odpuštěn, pretože si jej ani on sám neodpustil.“
„Celé lidstvo je nekonečně dlouhým řetězcem, spojujícím nebe se zemí.“
„Jeden ukazatel není víc než kusem dřeva bez jakékoliv hodnoty, někdy zvětralým a dokonce i ztrouchnivělým. Sám nemůže přečíst, co na něm stojí psáno, a dokázal-li by to, stejně by tomu nerozuměl. Nikdy nemůže jít tam, kam ukazuje, naopak, jeho účelem je zůstat tam, kde stojí.“
„Dokud je podváděl, věřil mu celý svět. Jeho jedinou pravdu mu však předhodili jako podvod.“
„Jsou okamžiky, které zpříma a neochvějně zůstavají stát v proudu času, který se valí kolem nich.“
„Ale co jen znamená to slovo: vzpomínka? Jak nicotné je vědomí, které na ní stavíme.“
„Musí se žít – když se nedá umřít.“
„Hledejte a naleznete – to řekl ten, který nikdy neexistoval.“
„Na počátku bylo všechno bílé a prázdné. Teď už zbývá jen málo volných míst.“
„Realita je jen tam, kde právě tento pojem vytvořilo vědomí alespoň jediného člověka.“
„Zvířata a andělé neznají ani skutečno, ani neskutečno, neboť jedni žádných pojmů nepoužívají a druzí jsou dle své čistě duchovní podstaty s dokonalými pojmy totožni.“
„Na různých místech Země existují různé reality, na jednom a tom samém místě může být klidně několik druhů skutečnosti.“
„Toto město se skládá z nespočetných autonomních realit.“
„Čas a prostor v každé z těchto různých skutečností má odlišnou funkci.“
„Čím déle jsme žili ve městě a čím lépe jsme ho znali, tím skromnější byly naše nároky na pochopení množství autonomních vesmírů, z nichž se skládá.“
„Existují pravdy, které člověk vydá ruletě názorů teprve poté, co sám již opustil hrací stůl.“
„Naše takzvaná realita je jen přízemím, ne-li domovnickým byetem v jakési gigantické budově s nespočetnými podlažími nad a bezpochyby i pod ním.“
„Dottore se v Římě říká každému, kdo nosí brýle a vypadá tak, jako by už někdy četl nějakou knihu.“
„Pro automobilky bylo nevyhnutelné, aby začaly dělat vozy zvenku čím dál menší a zevnitř stále větší.“
„Je docela praktické, když je v autě zabudována hned samostatná garáž jako příslušenství, kam lze auto zaparkovat.“
„Kde není žádný východ, nemůže být ani žádný vchod.“
„Čas je roven husté kaši, jež se musí stále míchat, aby zůstala v pohybu.“
„Obávám se, můj malý Stíne, že jsi umělec. Chci tím říci, že nerozumíš svým vlastním myšlenkám.“
„Je udivující, jak se tvůrčí síla v každém z nás bráni přiznat si své pravé pohnutky.“
„Jen trochu odvahy, Stíne!“
„Hlad po dokonalé moci je sám jistým druhem bolesti, kterou lze utišit jen utrpením druhých.“
„Protože nebyla jiná možnost, usadil jsem se na okraj rakve.“
„…stejnou zlatou duhovku jako ona má i jistý druh ropuch.“
„Jak často jsem se na své cestě světem snů již setkal s předméty, které náhle počaly mluvit, a se stroji, jež měly vlastní vůli.“
„Kde jsem teď? Už nevím, snad uprostřed abecedy věčnosti.“
„Dokonalé dílo své tvůrce pohltilo.“
„Hra potřebuje pravidla, aby mohla pokračovat. I tehdy, nebo právě tehdy, když ji člověk hraje sám.“
„Opuštíme svět jednoho snu, abychom se ocitli v dalším.“
„Nezávidím nikomu, kto kdy dosáhl svého cíle. Já putuji rád.“
„Nic nemůže říci ,ne.“
Translation © Ondřej Müller
Inšpirolinky:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Ende
http://iris-eternaldragon.deviantart.com/art/Corridor-of-Borromeo-Colmi-75411795
Foto: medienwerkstatt-online.de / Martinus.sk
