Kto je to Džóšú?
Džóšú nemá nič spoločné s hebrejským Joshua či Džošua. Je to Džóšú Džúšin, v čínskom prepise Čao-čou Chung-šen alebo ešte Čao-čou čchan-š´jü-lu. Komplikované? Tak sa to javí iba nám, ktorí sme od toho majstra i od doby jeho života (778-897) vzdialení celé veky. A nielen od geografie a biografie, ale aj od ducha a civilizácie, ktorú predstavuje.Džóšú je čchanový učiteľ. Ak vám to nič hovorí, tak čchan sa prepisuje aj ako zen. Zen je niečo medzi zem a sen (to je môj ľubovoľný, nezáväzný výklad). Niečo medzi materiálnym a nehmotným, medzi uchopiteľným a nepolapiteľným. Medzi motýľom a húsenicou. Medzi mlčaním a tichom. Medzi pohladením a fackou.
Kniha Záznam výroků zenového mistra Džošúa na prvý pohľad zhromažďuje učenie tohto Majstra. Je to učenie podávané formou fragmentov a lakonických viet, skoro by sa dalo povedať slovných črepov. Užitie takého slova-črepu je mnohoraká: niekedy je to malý kúsok zrkadielka, v ktorom sa odráža poznanie nejakej samozrejmosti, inokedy je to nástroj na zarypnutie do hmoty reality, ďalší raz zasa ostrý predmet, ktorý zjazví vašu nedotknuteľnosť.
Táto kniha nie je príručka na bezbolestné nadobudnutie múdrosti, rýchlokurz nekonvenčného rozmýšľania. Je to kolekcia výrokov, ktoré môžu inšpirovať k vlastnému uvažovaniu, ale sami o sebe nič neriešia a na nič nedávajú návod. Chcete vedieť, čo znamená „velká dokonalost v moudrosti?“ Majster vám odpovie: „Velká dokonalost v moudrosti.“
Dokonalosť je priveľmi krehké a ošemetné slovo, aby sa ním dalo narábať nezáväzne a ľahkomyseľne.
„Mnich se otázal: Jaká je nenaučitelná moudrost? Mistr mu řekl: Té tě stěží kdy naučím.“ Neznamená to však iba nadradenosť učiteľa nad žiaka, ale aj učiteľovu pokoru: ak nemôže niečo naučiť, nemusí to byť iba pre neschopnosť žiaka, ale aj pre neschopnosť učiteľa. Alebo – tretí dôvod: preto, že sa nejaká skúsenosť nedá mechanicky preniesť slovami, že za ňou je bezpočet rokov a milióny myšlienkových operácií.
Samozrejme, komunikácia sa odohráva v prostredí reči, pomocou slov, aj keď slová často zlyhávajú.
Mnich se zeptal: Jaké je to jediné vhodné slovo?“
Mistr odpověděl: Právě jsi ho svou řeči dovedl k zániku.“
Práve preto sa tak často odohráva komunikácia prostredníctvo gesta, posunku, mlčania, alebo – úderu, facky, čo je vlastne iba zrýchlená forma pohladenia.
Mimoslovné vyjadrovanie je hlbšie, výrečnejšie, má ďalekosiahle konzekvencie. Pýtame sa spolu s mníchom: „Druhý patriarcha si uťal ruku, jaký to mělo smysl?“ Odpoveď majstra: „Zanechal tím celé své ja v odťaté ruce.“ A keby sme chceli vedieť zmysel toho aktu a spýtali sa, „A komu ji nabídl za oběť?“ odpoveď by znela: „Komukoli, kdo byl poblíž.“
Stretáva sa tu teda náhoda a zákonitosť, mimovoľnosť a záväznosť. To, že sme v určitom čase na určitom mieste, môžeme pokladať za svojvôľu, ale aj za predurčenosť.
„Velký soulad je v severovýchodním rohu, malý soulad je za mnišskou halou.“
Pravda, je v týchto dialógoch, ktoré sú, mimochodom, maximálne stručné a striktné, veľa filozofie, ale aj veľa estetiky, poézie.
Mnich se zeptal: „Osamělý měsíc pluje po obloze, odkud se bere jeho záře?“
Mistr odpověděl: „ Z místa, odkud měsíc září.“
Alebo „Mnich položil otázku: Co je to mnohost?
Mistr na to: Jedna, dva, tři, čtyři, pět.“
Aké jednoduché, a pritom presné nielen v zmysle matematickom!
Východná múdrosť vôbec bazíruje na jednoduchosti. „Jdi si lehnout, když nastane čas k spánku: probuď se, když nastane čas k probuzení.“ To by mohol byť návod na zdravý, správny, a pritom plodný a zmysluplný život. Vyhmatať svoj čas na všetko, čo má človek vykonať od zrodu po smrť.
A pritom sa nemusíme báť nudy a smrteľnej vážnosti, ktoré sú spojené s tými hraničnými bodmi ľudskej existencie. Orientálna filozofia je ľahko nadnášaná humorom, iróniou, skepsou, slovným huncútstvom. „Tung-šan se jednou zeptal mnicha, odkud přichází. Mnich pravil: Ze stejného místa, jako moje boty.“
Inokedy Majster potmehúdsky a zároveň veľmi ľudsky oznamuje: „Právě jsem na toaletě a další výklad dharmy ode mne neuslyšíš.“
Táto knižka sa dá prečítať za dve hodiny, ale dá sa čítať pol života. Môžeme v nej listovať a skenovať ju pohľadom, a môžeme si na nej urobiť doktorát. Všetko je ambivalentné, aj keď to má svoju záväznosť. Také, aký je sám zen: niečo medzi snom a zemou.
Inšpirolinky:
http://hubertxy.webgarden.cz/clanky/zen.html
http://www.casopisdotek.cz/archiv/2002-06.php
Čitáty:
„Vědění je uchopením konceptu; ne-vědění je spojené s nevědomostí.“
„Vaše jednání musí být takové, aby se nepřiklánělo ani k rozlišování, ani ke shodě.“
„Když zatracujeme sami sebe navzájem, tak jen dále hýbeme rty. Když pliváme jeden na druhého, tak naše sliny odcházejí z úst.“
„Nejsem dobrý řečník a nehodlám se zde zaobírat starými mistry, proto řečním o východu a západu.“
„Zatřes stromem, a ptáci se vznesou do vzduchu, vyplaš rybu, a voda se zajkalí.“
„Říká se, že pravé učení nezanechává stopy.“
„Bratři, pouze přetvořte to, co se již stalo, a věnujte se tomu, co přichází. Pokud to nejste schopni přetvořit, tak jste k něčemu velmi hluboce připoutáni.“
„S obrovským katapultem, který vystřeluje těžké kusy kamene, není nutné střílet na myš.“
„Pokud pomatenec vykládá pravou dharmu, tato pravá dharma se stává bludem.“
„Říká se, že se svět promění do černé díry. Není mi jasné, jaký to bude mít průběh.“
„Měsíční svit nezná barvy.“
„Minulost a přítomnost nepotřebuje potravu.“
„Je obtížné zakotvit v mělkých vodách.“
„Lidé často hovoří o kamenném mostě, a přesto když se jich zeptám, nevědí, kam na něj položit své ruce.“
„Ty a já jsme oddělený oceán.“
„Jednou se najíst dosyta, a sto dní hladovění upadne v zapomnění.“
„Hůl z tvrdého dřeva neslouží jen pro chůzi v horách, ale také k odhánění ničemů.“
„Nerušen mihotáním světla svíčky, čistota přede mnou je černočerná.“
„V hlubokých temných vodách se převrací bárka lidské spásy.“
„Když hledáte mysl, odvádí vás to od mysli.“
„Ten, kdo se nachází vně, dospěl ke kůži; ten, kdo se nachází uvnitř, dospěl ke kostem.“
„Když máš potřebu hovořit, nejsi ještě mistr.“
„Řekněte něco, co stojí stranou slov.“
„Čtyři oči na sebe navzájem hledí, mimo to neexistuje žádná další síla, která by do toho vstupovala.“
„Toto štěbetání vlaštovek je jejich způsob, jak komunikovat s lidmi:“
„Máme tady pouze jednoho zesnulého, Přesto jej přišlo vyprovodit nespočetně lidí.“
„Po třiceti letech jízdy na nejlepších koních jsem donucen použít bič na osla.“
„Je to živé, je to živé!“
„Tvá otázka nezněla špatně, teď se hezky ukloň a jdi si odpočinout.“
„Zůstat beze slov znamená umírání.“
„Já jsem špicatý nůž. Kde máš tu nabroušenost?“
„Jas není sám o sobě jasem, při vyřčeční slova temnota z něj uděláte světlo.“
„Je jistě příjemné sestoupit přímo z vrcholku své hlavy.“
„Nemělo by to být tak, že vy se na nic nezeptáte a já zůstanu bez odpovědi.“
„Vše z minulosti a současnosti je nyní ve mně.“
„Neexistují dvě já.“
„Oddělením od slov dovršíme naše osvobození.“
„Chceš se bouřit, a ani nevíš, kdo tady vládne.“
„Neopouštěj své kořeny, nenásleduj jevy.“
„Ty jsi jeden, já jsem jeden.“
„Dvě zrcadla stojí proti sobě. Které z nich je jasnější?“
„Od té doby, co tento svět existuje, nikdo nebyl schopen nahradit slunce a měsíc.“
„Od člověka, který přichází z Čchen-čou, se novinky ze Su-čou nedozvíš.“
„Ja mám přirozenost, ty máš přirozenost.“
„Pravé je skutečné, skutečné je pravé.“
„Vidím, že někteří z vás dnes odložili svá těla a vzdali se svých životů.“
„Měl byste si uvědomit, že existují také lidé, kteří nepřicházejí branou.“
„Když svět ještě neexistoval, byla zde již tato skutečmost. Až tento svět pomine, tato skutečnost přetrvá.“
„Nelze to nazvat ohněm,. To je vše, co ti o tom mohu říci.“
„Bedlivě naslouchej! Bedlivě naslouchej!“
„Sůl je drahá, rýže je levná.“
„Jestli chceš, tak si to pro mne za mne zaobal do jména.“
„Já se nacházím na tomto místě, nestrkej mě mezi služebnictvo!“
„Jedna kapka nasládlé rosy svlaží celé tisíce vesmírů.“
prel. Michal Vaňha
